Libor Nenutil je tlumočníkem kurzů pro anglický a francouzský jazyk. Je profesionálním tlumočníkem s mnohaletou praxí. V týmu tlumočníků adaptačně-integračních kurzů Vítejte v ČR působí také jako školitel.
Adaptačně-integrační kurzy trvají čtyři hodiny a jsou plné sociálně právních informací. Jaká specifika v tlumočení těchto kurzů vnímáš?
Některá témata, jako je například pobytová legislativa, jsou z hlediska obsahu hodně náročná. Každé slovo je důležité.
Pokud účastník něco pochopí špatně, může to mít za následek to, že jeho pobyt nebude prodloužen nebo bude zrušen. Slova jako vízum, povolení k pobytu, trvalý pobyt jsou klíčová a pokud dojde k jejich záměně, může to mít na pobyt cizinců fatální dopad. Lidé často mezi těmito jednotlivými pojmy nerozlišují, takže musíme neustále ověřovat, zda si lektoři a účastníci kurzu rozumějí. Role tlumočníka – přesné přetlumočení obsahu – je pak klíčová. Není to tedy tak, že by tlumočník byl krabička na překládání. Musíme se nesmírně soustředit, abychom sdělení předali správně, včetně odpovídající terminologie.
Navíc jsou účastníci málokdy sami rodilými mluvčími, což je na tlumočení ještě náročnější.
Další věc je to, že nikdy nevíme, jaké mají účastníci vzdělání a z jakého sociálně-kulturního prostředí pocházejí. Na kurzech může být velký mix lidí. Proto je nutné informace hodně dobře předat a dávat si velký pozor na to, aby všichni všemu porozuměli. Lektor ani tlumočník rozhodně nemohou předpokládat znalost problematiky.
Tedy jak lektor, tak i tlumočník musejí pracovat s interkulturním přesahem kurzů, je to tak?
Ano, protože pojetí určitého pojmu může být úplně odlišné od toho, jak ho v našem sociokulturním kontextu vnímáme my. Tedy nejlepší je nepředpokládat žádnou znalost tématu. Nejhorší je, když si člověk myslí, že je něco jasné. Vůbec to tak totiž nemusí být.
Čím jsou pro tebe kurzy tlumočené do francouzského jazyka zajímavé?
Francouzské kurzy jsou velmi specifické. Obecně tyto kurzy mají takový komunitní charakter, je na nich málo účastníků. Francouzsky mluvicích migrantů je v ČR poměrně dost, ale je těžké na ně zacílit propagaci kurzu a zachytit je.
Fungují většinou na základě komunit, kde si sdělují informace, a vše si mezi sebou zařizují.
Dalším specifikem je, že co člověk, to jiná francouzština. Je to živoucí ztělesnění frankofonie – účastníci pocházejí z různých zemí, většinou z Afriky. Každý mluví úplně jinak. Je to lingvisticky zajímavé ale zároveň i velmi náročné.
Několikrát jsi už předával i zkušenosti dalším tlumočníkům ze své praxe. Co bys vyzdvihnul jako nejdůležitější?
V žádném případě neodpovídat účastníkům na dotazy, od toho jsou tu lektoři. Tlumočník se musí držet svojí role a vědět, kde začíná a kde končí. A samozřejmě nenabízet žádné služby.
Za druhé by to byla příprava na tlumočení. Většina práce tlumočníka není vidět na place. Je potřeba se dobře připravit předem – zopakovat si terminologii a nastudovat si další věci.
A poslední tip by bylo nejspíš zachovat si chladnou hlavu a nestresovat se. Atmosféra na kurzu je nesmírně příjemná a nejde o život. Tlumočník je tam nepostradatelnou součástí, takže i účastníci se musejí cítit dobře. Tlumočník musí umět zprostředkovat i tu pohodu.
Vnímáš adaptačně-integrační kurzy jako užitečné?
Asi bych to lépe dokázal posoudit, kdybych byl sám cizinec. Ale myslím si, že už jen samotná existence těchto kurzů je skvělá příležitost získat oficiální a ověřené informace a zdarma. Mě samotného na tom baví, že se lidé mohou na startovní čáru života v České republice postavit s dobrými informacemi a vyhnout se tak následně komplikacím a potížím.
